Přejeli jsme panonskou nížinu, která se táhne už od Vídně, a je to tu opět moc zajímavé. Příroda je stále krásná a k tomu ještě pěkné kopečky. Zajímavé bylo, že jsme potkali hřiště, kde měli pouze 20 houpaček a 4 sluzavky, ale ani jedna prolézačka nebo pískoviště. Snídani děláme u pevnosti Ram a jedeme směr Golubac. Dunaj tu má v nejširším místě až 6 kilometrů, tak to skoro vypadá jako moře.
Nachází se tu i veliký hrad, ale je pondělí a hrad je bohužel zavřený. Nedá se dostat ani k pobřeží, tak Kája dělá aspoň fotku ze silnice. Spaní nacházíme na suprové pláži s výhledem na okolní kopce.
Poslední etapa v Srbsku byla famózní. Vyzkoušeli jsme srbské pečivo burek z listového těsta a sýra a byl moc dobrý. Projeli jsme kaňon, kde se Dunaj prodírá mezi skalami a v nejužším místě má pouze 150 metrů. Přitom v jednom místě měl šířku skoro 6 km a vypadal spíš jako moře. Silnice vede kaňonem s 25 tunely, novým asfaltem a téměř bez provozu. Ráj pro cyklisty. Cestou potkáváme velmi příjemné lidi. Stačí se zeptat, kde je tu dětské hřiště a hned člověk dostane do ruky meruňky a čerstvě upečené rohlíčky. Dojíždíme k přehradě Železná vrata a spíme 100 metrů od hraničního přechodu. Ráno k nám přijde celník a říká, že zde není dovoleno dělat pauzu. Naštěstí spaní máme už uklizeno a jíme jen snídani. Jak celník uviděl malou holčičku, hned roztál a těší se na viděnou na hranici.
