země na naší cestě: Slovinsko. Najeli jsme tu pouze 15 km, takže obrázek si nemůžeme úplně udělat a stihli jsme udělat pouze jednu fotku z hranic. Chvátali jsme do Terstu a těšili se na cyklostezku, která nás tam měla dovézt po bývalé železnici. Ta vedla mezi skálami, tunely a viadukty s výhledem na Terst. Slovinská část byla perfektní. Ta italská nás zklamala, protože kdo by se chtěl vyhýbat šutrům velikosti brambor.
Země – Itálie. Po Chorvatsku země, kde jsou v obchodech a restauracích zase rozumné ceny. Od hranic se Slovinskem sjíždíme po cyklostezce dolů do Terstu. Města moc nemusíme. Člověk se furt někde motá a musí dávat pozor na provoz. Zkoušíme cyklostezku podél moře, která by nás měla vyvézt z města. Cyklostezka se furt motá někde po chodníku občas po silnici až úplně skončí na vlakovém nádraží a další značení není. Tak to vzdáváme a jedeme po silnici. Na okraji Terstu je pěkný park u moře s dětským hřištěm. Parkujeme tam a děláme tu i večeři. Sledujeme západ slunce a je nám jasné, že místo na spaní budeme hledat ve tmě. Pobřeží je celé obydlené, navíc jsou všude skály. Místo tu nenajdeme. Vytipovali jsme si tedy jedno odpočívadlo u silnice s výhledem na moře. Dojíždíme za úplné tmy. Terezka ve vozíku už dávno spí. Za keřem na vyhlídce stavíme stan a Terezku přenášíme do stanu. Nakonec spaní není úplně nejhorší. V noci auta ani moc nejezdí.
Ráno ještě před východem slunce balíme stan. Nechceme být na odpočívadle moc vidět. Východ slunce je tu pěkný i výhled. Je odtud vidět Terst, Grado dokonce i Lignano a Bibione. Naším cílem je se napojit na cyklostezku Alpe-Adria, která vede napříč Alpami do Salzburgu. Musíme však koupit teplé oblečení, začíná být zima. Terezce kupujeme zimní boty a bundu. Nás už vybrat bundy nenechá. Je čas jejího spánku a je protivná. Tak bunda pro nás bude hotl někdy příště. Alpe-Adria je fakt super. Vede opět po bývalé železnici a projíždíme jedním tunelem za druhým. Pohledy na okolní hory jsou famózní. V noci už pěkně přituhuje. Ráno v 8 máme pouze 3 stupně nad nulou.
