Pokračujeme na jih podél pobřeží do města Constança. Delta je tak velká, že jedeme 3 dny, než se dostáváme ke krásné pláži, kde i nocujeme. Koupání je skvělé. Voda příjemná a není ani moc slaná. Další noci děláme přestávku v kempu u pláže, před cestou na západ do Bulharska.
Pokud náhodou potkáte v Rumunsku cykloztezku, raději se jí vyhněte. Většinou vede od nikud nikam. Nikdo jí nepoužívá, takže buď slouží jako parkovací stání, jsou tam střepy, chybějící poklice na kanálech, může být zarostlá, případně na konci vás čeká vysoký schod, kde musíte sesednout z kola a kolo převést. V nejhorším případě se cykloztezka zúží natolik, že neprojedete a jsou okolo svodidla a nemůžete utéct.
Teď už pokračujeme směrem na západ a dojeli jsme k Bulharských hranicím. Co jsme zjistili za tři týdny o Rumunsku?
- lidé jsou tu velmi přátelští a pohostinní. Terezka neustále dostává od lidí jídlo a hračky. Evě se rozpadly kalhoty a když si v obchodě chtěla koupit nové, prodavače nešel terminál na karty, už jsme nasedali na kola a paní za námi běží s kalhotami, ať si je vezme.
- každý se tu snaží mít, co nejdražší auto, aby dávali najevo, že na to má. Případně plot před barákem musí stát nejvymazlenější plot. Za plotem pak ale stojí většinou nedokončený dům. Na druhé straně tu jezdí i spoustu koňských povozů.
- spousta potulujících se psů, které dokonce i krmí. Na silnici je pak jedna smradlavá mršina vedle druhé a nikdo si s tím neláme hlavu.
- na dětské hřiště se chodí večer, kdy už slunce tak nepálí. Maminky nakoupí tašku sladkostí, chipsy a colu a krmí tím i nejmenší děti. Větší si to už kupují sami.
- Rumuni jsou neskuteční bordeláři. Na většině hřišť je smetiště, střepy, atd. Jsou postavená z peněz evropské unie a některá jsou už bohužel nefunkční. Když vesnice chce, aby hřiště ještě vydrželo, mají tam hlídače.
