Severní a východní Turecko

24.5. – 16.6.2013

Turecko mě opět překvapilo krásnou krajinou, přátelskými lidmi a dobrou kuchyní. Celkem jsem najel na lehokole 1463 km a 17 100 výškových metrů.

cesta na kole — Modře vyznačeně je má cesta na kole.

První poježděníčko po Turecku

Většinou to byly suché nebo obdělávané hory

Turecká vlajka nad silnicí

Ráno jsem zjistil, že mám píchlé kolo.

Na benzince - zastavuji tu často pro vodu a tak prohodím řeč s místníma

Hory

Večer se blížila bouřka. Naštěstí nezasáhla.

Ráno byly 3 stupně nad nulou

Boğazkale / Hattusa - sídlo chetitské říše

turkey-011

Město se nacházelo na kopci.

Královská brána (The King gate) - východní vstup do města.

turkey-014

Další větší přejez přes pohoří (1400 m.n.m.)

Studánky s vodou jsou po celém Turecku. Když dojde voda, dá se bez problémů pít.

Kaše Vitana ještě z domu.

Po cestě za městem Alaca.

Pozvání na farmu jsem nemohl odmítnout. Skvěle strávené odpoledne.

Ve městě Pazar (česky "Neděle") je Mahperi Hatun Keravansarayi z roku 1238.

Bazlama - placka

Dobré ovoce, nevím však jak se jmenuje.

Pivečko Efes ke snídani.

Starý most ve městě Tokat

Pohled do údolí kam směřuji.

turkey-025

turkey-026

Údolí v délce 150 km se staví všude vodní elektrárny.

Takhle vypadá údolí.

Kamioňáci jsme vzali 70km s sebou. Pak jsme si spolu dali čaj.

Alucra - poslední městečko před přejezdem pohoří Gümüşhane.

Po hlavní nepojedu. Budu odbočovat na vedlejší.

Výborné spaní u řeky. Večer mě navštívil kanec.

Západ slunce v údolí Koman.

Už jsem na vedlejší.

Z "hlavní vedlejší" odbočují na vedlejší.

Stoupání do hor a pohled do údolí, kterým jsem projížděl.

Horské kytičky.

Opuštěný strom

Cesta do sedla.

Kytičky.

Tak tam odněkud jsem vyjížděl.

Tam někam jedu, ale nevím kam. nejsou tu žádné směrovky ani auta.

Konečně nahoře (2528 m.n.m.)

turkey-044

Dolů to moc nejde. cesta je hodně rozbitá.

Osada ve výšce 2300 metrů. Zima tu musí být krutá.

Takhle jsem dopadl po přeháňce, která se prohnala horami.

turkey-048

Pak se najednou udělalo hezky.

Od tohole bagru byly rozrytý všechny cesty okolo.

"Tak tady asi pojedu dolů. Snad jsem trefil to správný údolí."

Další vrcholové foto.

To už jsem dole po 50km sjezdu. Teď ale hurá zase do kopců!

Docela nepříjemný pocit, když na vás může každou chvíli něco spadnout.

Kirazlık Barajı (Kirazlıkská přehrada).

Opět stoupáníčko do sedla Zigana - 2010 m.n.m.

turkey-057

Vrcholové foto. Celou cestu byla asfaltka, takže se jelo do kopce úplně v pohodě.

Další přejezd neznámými horami nebudu riskovat a raději pojedu po asfaltce údolím a opět nahoru.

turkey-060

Čekal mě 50km sjezd bez šlapání!!!! Z 2000 metrů až skoro k nule.

Sumela monastery - na ten se muselo šlapat taky hodně vysoko, ale za návštěvu to stálo.

Klášter Sumela je 1600 let starý a tyčí se na skále ve výšce 1350 m.n.m.

turkey-064

Klášter se nacházi pod skalním převisem.

Skalní kostel

turkey-067

Vodopád

Pohoří za městem Erzurum

turkey-070

Po nové silnici to jelo jak z praku.

Most Cobandede ze seldžudského období (1297-1298)

"To ale byly kýče."

Stopání do dalšího sedla 2290m.n.m.

Za sedlem.

turkey-076

Na dalším sedle už vidím horu Ararat.

Ararat a okolní pustá krajina.

Velký Ararat vlevo (5 137 m) a Malý Ararat vpravo (3 896 m).

Západ slunce nad městem Doğubayazıt

İshak Paşa Sarayı - správní palác východní provincie z osmanského období (17.století)

turkey-081

turkey-082

turkey-083

Potkal jsem čecha na motorce co jel kolem černého moře a měl stejné kalhoty jako já :-)

Konečně vidím bílý vrcholek hory Ararat.

Stoupání do mého nejvyššího sedla.

Sedlo: 2603 m.

Sopečno pole ze sopky Tendürek.

silnice E-99

Nečekal jsem, že tu bude tolik vody.

Jezero Van

turkey-093

Kurd, co mi pomohl dojednat spaní v restauraci.

Ostrov s arménským kostelíkem Akdamar.

Kostelík byl postaven v letech 915-921

Akdamar

Na ostrově se vyskytuje spousty kamenu s ornamenty.

turkey-099

Nehoří, ale práší se z cesty.

Západ slunce nad jezerem Van

turkey-102

Ráno u jezera

Tady končím - u jezera ve městě Tatvan po 1460 km cesty na kole a 17 výškových kilometrů.

Rozdělané kolo na letišti.

Takhle ho budu dávat do krabice.

A už je zabalené.

Stal se ze mě míšenec. Napůl černoch, napůl běloch

Moje sandále, které už další cestu nezvládnou, putují do koše.

[Ukázat prezentaci]

Publikováno: 27.7.201310.3.2020

Publikováno v: Cesty na lehokole

Autor: karlos

Tagy: lehokolo, léto, Turecko

Zanechte komentář

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..